Děkujeme všem přítomným na demonstraci Za Česko kulturní za podporu. Na těchto stránkách budeme zveřejňovat také proslovy z demonstrace. Zde je první z nich od Terezie Pokorné:
Dobrý den!
Situace, která letos nastala napříč celou českou kulturou, nemá od roku 1989 obdoby. Hrozí, že v nejbližších měsících přestanou vycházet kulturní časopisy, hrát divadelní soubory, nevyjdou důležité knihy a neuskuteční se velmi mnoho dalších kulturní akcí s celostátní působností. Svádět tento stav na hospodářskou krizi je věrolomné, mimo jiné proto, že rozpočet ministerstva kultury radikálně omezen nebyl.
Na výzvy k řešení toto ministerstvo nereaguje buď vůbec, nebo nekompetentně. Přidává-li k tomu v poslední době navíc aroganci a rétoriku normalizačních let, začíná být důvod k obavám, jestli tu nejde ještě o mnoho víc, než by se mohlo zdát.
Ministrův tajemník před několika dny v tisku označil živé umění za ?osobní zájem? jednotlivců, který stojí proti zájmu státu jako celku. Kulturu postavil do protikladu k ekonomickým potřebám a zástupce kulturní a akademické veřejnosti do protikladu k ?lidem bez práce a s nejistou finanční budoucností?. Chyběla už jen marxistická poučka o ?základně a nadstavbě?, důvěrně známá těm, kdo zažili totalitu. Ministr kultury dnes v televizi nechtěl svoji oponentku pustit ke slovu, prohlásil, že za grantové podpory loňského roku by jejich příjemci měli ministerstvu děkovat a samo ministerstvo přirovnal k rodiči, který se musí starat především o své vlastní, a nikoli cizí děti. Za vlastní děti přitom považuje velké příspěvkové organizace typu Národního divadla nebo České filharmonie, za děti cizí celou ostatní živou kulturu.
Mezinárodní konferenci o kreativitě si tedy dovoluje pořádat ministerstvo, jehož představitelé se nedokážou k živé kultuře ve vlastní zemi přihlásit, natož aby napomáhali její důstojné existenci. Ministerstvo, jehož představitelé zjevně nemají potuchy o tom, jak je kultura chápána ve vyspělých státech, k nimž chce Česká republika patřit.
Ve vyspělých státech je totiž, jak známo, umění a kultura považována nikoli za osobní, ale za celospolečenský zájem.
Ve vyspělých státech také vědí, že zájmy umění a kultury nejsou v protikladu, ale v souladu se zájmy ekonomickými.
A vědí tam i to, že lidé působící v oblasti umění, kultury a vzdělání nejsou žádní paraziti a žebráci sdružení v jakýchsi zájmových kroužcích, ale pracující tvůrci hodnot nezastupitelných pro celou společnost.
Český ministr kultury nicméně obsazuje v roce 2009 sám sebe do role otce, který nemíní diskutovat, který se hodlá postarat jen o pár svých vyvolených dětí a který od nich pak ovšem očekává především vděčnost. Vize budoucnosti české kultury je to krásná: Velký otec-ministr, Národní divadlo, Česká filharmonie, několik dalších příspěvkových organizací a nekonečné díky.
Jediná potíž je v tom, že kreativita, neboli svobodná tvorba a myšlení se do tohoto obrazu vejdou jen těžko.
Terezie Pokorná, šéfredaktorka kulturního čtvrtletníku Revolver Revue, spoluautorka dopisu účastníkům Fora pro kreativní Evropu
Jan Vávra Nezařazené
