Projev Jany Ryšlinkové z veřejného shromáždění a happeningu “Kultura nad zlato!” dne 24. 5. 2005, Praha ? Kampa
Chci dnes na tomto místě pozdravit všechny, kdo z Prahy dělají město kultury, z Čech zemi, kam se za kulturou jezdí ? a na mapě Evropy tak zanechávají nepřehlédnutelnou českou stopu. Stopu o to jasnější, oč intenzivněji komunikují s uměním jiných národů. Kromě vlastní tvorby přinášejí do Prahy i do dalších měst naší země to, co vytvořili jiní a jinde, ne proto, aby se naši politici měli čím chlubit, ale z hluboké potřeby konfrontace, z níž se rodí nové myšlenky, nové pohledy, nové nápady. Pražské jaro, které právě hostí tisíce posluchačů a návštěvníků, je už dávno jenom jednou z mnoha akcí, jež nám přinášejí porovnání se světem: je tu Euroart, je tu Tanec Praha, je tu Festival německého divadla, jsou tu United Islands, Galerie Rudolfinum spolu Museem Kampa Medy Mládkové tady kousek od nás, DOX, a to nemluvím o mladých filmových festivalech a spoustě dalších, kdo pravidelně přinášejí soudobou tvorbu, nejen zavedené umělce, a přispívají tak k dialogu nápadů, k probublávání nových myšlenek.
Kdyby tady, v tomhle nádherném městě, nebyli lidé, jichž si ve světě váží, bylo by to vše nemožné. Jsou mezi námi skupiny i jedinci, kteří si troufnou být srovnáváni se světem, rostou z těchto setkání a stávají se tak součástí světového uměleckého dění. Patří jim náš dík.
A jsou tu lidé, kteří to dokážou vše zorganizovat přes častou nepřízeň těch, kdo by měli být především nápomocni, totiž správců národního kulturního bohatství. Kdo někdy zkusil zorganizovat festival, pozvat zahraniční umělce k vystoupení, dát dohromady projekt společně s partnery z jiné země, ví, kolik je to práce ? obvykle za málo peněz pro sebe, zato pro úspěch díla je zapotřebí dát dohromady často nemalé sumy. Všem vám, kdo jste se tomu upsali, z celého srdce děkuji. Děkuji za všechny, komu přinášíte radost a potěšení, krásný zážitek, koho donutíte k zamyšlení, koho vyprovokujete, koho rozpláčete, komu spolu se Shakespearem připomenete, že ?jsme utkáni ze stejné látky jako naše sny?.
Jsou mezi námi ale i lidé, kteří bez ohledu na potřeby vlastního potěšení nemají právo zapomenout na to, proč je kultura bytostným zájmem celé společnosti. Jistě to není proto, abychom mohli mít o jednoho ministra nebo radního víc ? i když to tak někdy vypadá.
Každý politik, byrokrat, ale i ekonom by si měl být vědom toho, proč bez živé kultury nemáme budoucnost. Staré známé ?chléb a hry? do dnešního světa už dlouho nepatří. Hry už dávno přestaly být pouhým způsobem, jak zabavit dav, aby se mu dalo lépe vládnout, lépe jím manipulovat. V dnešním západním světě ? a v době krize o to víc ? je potřeba reflexe, tvořivosti, neustálého hledání hranice mezi dobrem a zlem, vytyčování pole etiky a morálky za základ bytí a národů i základ jejich blahobytu.
Tvořivé umění je podstatnou součástí ekonomiky našeho státu, nebo chcete-li, našeho blahobytu. V tom tradičním slova smyslu, totiž svým nemalým podílem na tvorbě HDP, ale i ve smyslu, jehož krátké pojmenování teprve hledáme.
Tomáš Sedláček, mladý ekonom a filosof, ve své právě vydané knize Ekonomie dobra a zla konečně přestává mluvit o úspěchu společnosti měřeném pouhým spotřebním bohatstvím. Říká: ?… zdá se mi, že jsme dali příliš velkou roli právníkům a matematikům na úkor role básníků a filosofů. Směnili jsme až příliš mnoho moudrosti za exaktnost, příliš mnoho lidskosti za matematizovatelnost.? Je možná absurdní, že k vám takto promlouvá ekonom ústy matematičky ? anebo je to vlastně ten správný zdroj, který může vašemu hlasu dát silněji zaznít.
V každém případě už nejste jediní, kdo si uvědomuje, jak daleko jsme zašli a že musíme na našich politicích a byrokratech žádat změnu. Změnu v percepci: kultura není žádná nadstavba, kultura je základ, z něhož vyrůstá síla našeho národa i síla Evropy.
——
Jana Ryšlinková, děkanka US Business School Praha a zastupitelka na pražském magistrátě.
Jan Vávra Nezařazené