Příspěvek do diskuse Umění, kultura a kreativní ekonomika
aneb
Jak posílit roli umění a kultury v rámci české politiky?
Šárka Havlíčková, iniciativa Za Česko kulturní a Vize tance o.s.
Tento diskusní panel si klade otázku, jak posílit roli umění a kultury v rámci české politiky. Považuji tuto otázku za podstatnou, ale je důležité si uvědomit, že její kořeny leží mimo prostor české politiky, totiž v aktuálních znalostech a dovednostech české společnosti. Politici nepřicházejí s koncepcemi a strategiemi pro umění a kulturu, protože zde není silná poptávka od jejich voličů. Co se u nás ve většinové společnosti ví o funkcích a ekonomických přínosech umění a kultury? Skoro nic. Proto považuji březnové Fórum pro kreativní Evropu za vysoce přínosnou a zlomovou událost pro české prostředí. Fórum přineslo mnoho faktických důkazů o tom, že ekonomiky mnoha států se již několik let opírají o kulturu jako o nástroj oživení a stimulu ekonomicky upadajících regionů nebo problematických hospodářských oblastí.
Velmi mě zaujala britská strategie Creative Britain. Britové pochopili, že investovat do kreativity lidí a jejich tvůrčích dovedností, znamená investovat do zdroje řešení krizových situací. Jednostranně zaměřený propuštěný pracovník těžkého průmyslu, bude ve většině případů pasivně čekat na sociální podpoře než pro něj bude vytvořena jiná pracovní příležitost. Když přijde o práci kreativní člověk, je pravděpodobnost, že situaci vyřeší samostatně, daleko vyšší a často si dokonce své nové pracovní místo vytvoří sám. Jak píše John Howkins ve své knize Kreativní ekologie: “Těžko si sám otevřete malou slévárnu oceli, ale můžete se tvůrčím způsobem zamyslet. Myšlení je totiž ta správná práce.” A je zřejmé, že vstupní náklady jsou v tomto procesu nulové.
Považuji za zásadní začlenit stejně silné přesvědčení o síle kreativity i do rozvojových strategických dokumentů měst a regionů v České republice, kde kulturu - až na výjimky, téměř nenajdete. Myslím, že pokud nám jde o kvalitu života a záleží nám na prosperující budoucnosti, nemůžeme si dovolit stát za ostatními zeměmi, které kreativitu a tvůrčí dovednosti umístili na první místa svého rozvojového plánování, stejně jako Britové. Jako lidé jsme v první řadě myslící, kulturní a společenské bytosti. Pak teprve ekonomické jednotky.
Nejsem ekonom, a tak bych si jako člověk z uměleckého světa dovolila mluvit o emocích. Emoce libosti a nelibosti jsou přirozenou cestou člověka, jak se identifikovat s myšlenkami nebo argumenty. Můžeme snést kopec argumentů, ale pokud jim lidé u nás nebudou věřit, nebude to nic platné. V krizi automaticky zachraňujeme krachující průmyslové podniky, ale investice do kultury a kreativity jako možného východiska nám připadají luxusní a zbytečné. Je to proto, že nevěříme, že by kultura mohla pro ekonomiku sehrát nějakou podstatnější roli.
V roce 2006 byl vládou schválen dokument Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007-2013, který obsahuje mnoho podložených a přesvědčivých tezí o pozitivních přínosech podpory kultury pro celou společnost. Nacházíme se právě v roce 2009 a měli bychom se po třech letech zavedení Koncepce účinnější podpory umění podívat na její plnění. Iniciativa Za Česko kulturní ve svém programu připomíná a navrhuje zřízení Rady pro umění - která je v Koncepci doporučena jako poradní orgán ministra kultury, jejíž funkcí by mohlo být monitorování realizace Koncepce a její průběžná aktualizace.
Rada pro umění by také měla iniciovat zpracování špičkové a komplexní faktografické studie o přínosech umění a kultury do ekonomiky České republiky. Na základě odborně zmapovaných procesů lze jasně a přesvědčivě dokázat návratnost kulturních investic do státní kasy.
Kvalitní data nám posléze umožní činit aktuální strategická rozhodnutí o investicích do této oblasti ve složitém krizovém období. Např. některá města v Evropě v důsledku krize svůj rozpočet na kulturu, viděno z české perspektivy překvapivě!, navýšila. Je třeba pracovat na celospolečenské důvěře, že fakta o ekonomických přínosech umění a kultury prověřená a zdokumentovaná v zahraničí mají stejný potenciál pomoci s řešením problémů i u nás. Byla jsem požádána, abych zde uvedla úspěšné příklady propojení divadelního a tanečního oboru s kreativními průmysly. Nepovažuji za podstatné uvádět zde bez kontextu ojedinělé projekty nebo osobnosti. Pro předkládání ekonomických důkazů a efektů v kulturní oblasti potřebujeme celkovou a průkaznou mapu již fungujících procesů, protože není pravdou, že by česká kultura a umění nebyly aktivní a významnou součástí české ekonomiky. Je třeba, aby umění a kultura byly i u nás, stejně jako na světové politické scéně, strategicky rozpoznány jako zdroj a palivo ekonomické prosperity.
Tuto změnu hodnot je možné uskutečnit jen díky naší ochotě tuto změnu uskutečnit. Je to jen na nás. Proto mi na závěr dovolte ještě jeden citát z knížky Johna Howkinse,”Kreativní ekologie”: “Na světovém summitu proti globálnímu oteplování na Bali, v roce 2007, jeden budhistický mnich, Samdhong Rinpoče, řekl: “Výzvou je předělat svět. Vytvořit více autentický, ryzí a elegantní svět. Kdo potřebuje plýtvající, stresující, přecpaný a rozpínající se svět, ve kterém jde jedna půlka lidstva večer spát hladová a druhá trpí obezitou? Snad to můžeme udělat líp, než takto?”
Jan Vávra Nezařazené