Labakan :Děte do hajzlu vy paumělci a děte makat - třeba péct chlebe. Nebo děte na pracák a berte podporu jako já. Nebo si umrdejte dětičky jako kikáni. Dětské přídavky, za to se dá platit i nájem aťasu.
Však já jsem pro umění v hajzlu byl, a i chleba jsem pekl na nočních, Labakane; jenže to není moje profese.Jsem literát a pečení chleba se ode mě neočekává, stejně jako se od pekařů nečekají umělecká literární díla.
právě jsem na ministerském portálu objevil výsledky vyhlášení grantů za rok 2009. Pro tento rok je tedy nebezpečí zažehnáno.
Děkuji za Psí víno i za jeho čtenáře všem zainteresovaným osobám, které se zasadily o přidělení financí.
Add. Horák
1) UMĚLEC: Představy umělce ve smyslu ?Tvořitele? mají svůj původ někde kolem půlky 19. století. Z příslušného pojmového těsta, viz přísady: ?Samotné tvoření není práce? ?Niterná potřeba člověka se nějak umělecky vyjádřit? ?Peníze nepomůžou tomu, jestli múza přijde nebo nepřijde? upečeš akorát tak dort k narozkám. Po rozkrojení dortíku navíc vyskakuje gnóm a mává třemi praporky: ?Umělec pracuje jako každý jiný? ?Niternou potřebu tvořit mají neurotici, občas i pacienti v psychiatrických léčebnách? ?Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný?.
2) KONZUMENT: Kýč? Kýč je pouze nedostatečně ošetřená estetika. ?Přesně určovat, kde je to pravé velké umění a kde už ne? má za lubem jen prosťáček. Momentálně stávající propad kšeftů s kumštem totiž není důsledkem dopadu planetky na Charkov, nýbrž konsekvencí finanční krize. Pokud pořád ještě nedochází: cenu kumštu neurčuje kvantita génia s vůli v kavárně, nýbrž poptávka, třeba i toho nejblbějšího konzumenta. Proto: stejně jak klesly ceny za nemovitosti financované shnilými půjčkami, zrovinka tak šly dolů ceny za výsledky předchozí poptávkou nafouknutého ?tvoření?. Bohužel nelze v prostředí ČR empiricky ověřit, neb zde trh s ?uměním? neexistuje. Bokem: a pávě jeden z důvodů proč že neexistuje trh s uměním v ČR je ona výroba dortů k narozeninám z těsta, které zde míchá pan Horák.
Další malá od Bobeše Horáka: ?Jestli si někdo dělá nárok na to, že dokáže určit, co je umění a co už není, tedy ve vašem na co ještě dát peníze a na co ne, navíc pokud jde o státního zaměstnance ? ? atd. Hele! Stát buďto sám sebe prezentuje přes dotace na kulturu coby kulturní stát, anebo je státu kultura u prdele. V první verzi pak ovšem není věcí státu řešit: co umění je a co umění není. To je věcí trhu a ne vzdělání. Umění potom ale nemá ?člověku co dávat?, protože ?člověk je povinen se o sebe postarat sám?. Platí i pro konzumenta.
3) REALIZACE: Nic se neprosadí samo, viz Štenglův příspěvek. Sami do huby létají pouze pečení holubi. Nekomentovatelné: ?zbytek umělecké činnosti absolutně nezávislý na penězích a jde pouze o potřebu a vůli umělce někoho se svojí tvorbou oslovit? Viz Horákovu výroby dort k narozeninám a ještě: libí se mi přísada ?vůle umělce oslovit?, a představuji si umělce v kavárně sedět u stolečku se soustředěnými vráskami na čele: Umělec právě svou oslovuje vůli recenzenta!
4) Tak jak se ?společnost o kulturu a umění nezajímá?, tak stejným způsobem si kdysi ?společnost nenechala rozvracet republiku?. Nádherné na slohu od pečení dortu k narozeninám pana Horáka je ona vazba na vyfoukávaná mýdlové bublinky. Ale i to patří k narozeninám.
Jen mimochodem: Václav Havel iniciativu podporuje. Aspoń kousek z toho, co na Fóru skutečně říkal, se dá najít například tady: http://www.youtube.com/watch?v=AAcxfT6A2G8
Také si nemyslím, že názor jednoho člověka (byť bych si ho sebevíc vážil) poskytuje nezvratný důkaz pravdy.
Názor si nakonec musí udělat každý sám.
Ale doufám, že spíše než o koncizní názor na vnímání pravdy jde v tomto bodě u pana Horáka jen o trochu nešťastnou zbrklejší formulaci.
V.B.
nejprve k postavě Labakanovi: do hajzlu jdi ty, Labakane. Jsem paumělec a makám až se ze mě kouří. Takže vydělávám i na tebe a tu tvoji podporu, díky níž parazituješ na mojí dřině.
K panu Rylkovi: nevím sice, jak víte, že celá veřejnost, nebo jen její část, v tom případě pak jaká část, jak početná, si nepřeje provozování grantové činnosti. Ale budiž. Já si už dlouhá léta nepřeju, abych z mých krvavě vydřených peněz musel platit církve a politické strany. Brojíte proti jednomu ubohému procentíčku na kulturu, ale víte, kolik toho sežerou právě ty gaunerské politické strany a církve? Vivat svobodnému umění bez cenzury - snažím se provozovat literární časopis, z části, a to zdůrazňuji, z části dotovaný Ministerstvem kultury. Nikdy ani v náznaku nedošlo ze strany poskytovatele grantu k jakémukoli pokusu o cenzuru, a nevím ani o žádném jiném literárním časopisu, kde by tomu tak bylo. Pozor, nehovořím o vnitřní redakční cenzuře. V tomto ohledu se domnívám, že svoboda ze strany státu není nijak omezována. Dotace na čistotu a svobodu umění nemají žádný vliv. Jediný vliv na tyto věci má odvaha a osobní postoj jednotlivce, který má ve svém svěření a péči třeba právě vydávání literárního časopisu.
K panu Horákovi: UMĚLEC-umělecké vzdělání ještě nikdy z nikoho samo o sobě umělce neudělalo. Peníze samozřejmě múze k nikomu nepřivedou, ale zkuste třeba namalovat obraz dvakrát dva metry, nebo napsat román, a pak si můžeme popovídat o tom, jestli je umění práce nebo ne. Jiná věc pak samozřejmě je, co samotnému tvůrci taková práce přináší.
KONZUMENT- s naprosto nejrozšířenějším názorem, vyjádřeným pouhým konstatováním líbí/nelíbí, přichází problém ve chvíli, kdy si chcete zdůvodnit a vědět proč se Vám dané dílo líbí, či naopak. Pak dojde na lámání chleba. Možná Vás pouhé konstatování líbí/nelíbí plně uspokojuje, a proti tomu nelze nic namítnout, jenže existují i tací, kteří se ptají a chtějí vědět proč. Obávám se, že pokud někdo od umění očekává jen zábavu a odreagování, nedostane se dál, než k televizním estrádám. Dílo by mělo poskytovat mnohem víc než zábavu, pohnutí či relax, možná proto konzumentům stačí právě ty televizní šarády. Za něž si samozřejmě velmi rádi zaplatí.
REALIZACE: Spisovatel si zcela jistě své dílo může nechat vytisknout, ať už v tiskárně, nebo digitálním tiskem. V obou případech však zaplatí při nákladu řekněme 300 kusů, formátu A5 a rozsahu kolem 50 stran, částku cirka mezi 13 - 15 tisíci Kč. Do toho nepočítám korektury, případně práci grafika. Mně to jako malá částka nepřipadá. Pak si spisovatel celý náklad odveze domů a může distribuovat. Nevím, jestli jste někdy zkusil přijít se svoji knihou do knihkupectví a tam ji nabídnout do prodeje. Velmi zajímavá a poučná zkušenost. Potom se nabízí autorské čtení a volný prodej. Pokud jste začátečník a nikdo Vás nezná, pakliže o Vaší knize nikdo nic neví, protože jste ji nenabídl k recenzím, možná prodáte i deset kousků těm maximálně deseti lidem, kteří na Vaše čtení přijdou. A přitom se může jednat o vskutku velkolepé a hodnotné dílo. A pak ještě zbývá zlatý spásný internet. Maličkým nedostatkem se v tomto případě jeví fakt, že vyjma vašeho díla je na internetu k mání asi tak milión dalších děl ostatních autorů. A určitě a rádi budou spolu s Vámi Vaše dílo sdílet německy, anglicky, čínsky atd. hovořící čtenáři po celém světě. Sám však nejsem zastánce toho aby na vydávání knih (nikoli litrárních časopisů) přispíval stát. Takže ono to umění, pokud ho nemají někde v šuplíku nebo na půdě sežrat myši, přece jen nějakou tu kačku spolkne, a není postaveno jen na vlastní vůli či potřebě samotného umělce.
Bod 4) Opět, jak velká část společnosti se o kulturu zajímá a jak velká část nikoli? A pokud ano, tak o jakou kulturu se zajímá? Chybí definice a statistika. Zevšeobecňování nemá smysl. A proč, když školství selhává, nedokáží vzbudit zájem o umění ve svých ratolestech rodiče?
Ale když to řiká Havel a Vy spolu s ním, tak to asi bude ta skutečně opravdová pravda, to co zde říkáte, však taky ona jednou ta pravda zvítězí, že?
@David Horák
Vážený pane Horáku,
ztotožňuji se s odpovědí Libuše Bělunkové.
Jen mimochodem: Vámi proklamovanou “pravdu” zpochybňuje mimo jiné i názor Václava Havla, který iniciativu Za Česko kulturní podporuje(http://www.zaceskokulturni.cz/podporili-nas/). K jistě podstatné globální rovině problému mohu doporučit také závěry konference Fórum pro kreativní Evropu.(http://www.proculture.cz/cultureinfo/evropska-unie/zaver-konference-forum-pro-kreativni-evropu-2009-2121.html).
Zdraví Vás
Vojtěch Bárta
Děkuju za jasně formulovaný názor. S téměř každou vší větou jednotlivě souhlasím, zvlášť s bodem 4 (ovšem neházela bych to jenom na školství). Kultura se pochopitelně podporovat nemusí. To je na rozhodnutí každé společnosti (společenství, státu, obce). Já doufám, že ji podporovat budeme. Chci žít ve státě, kde já a moje děti máme a budeme mít spoustu možností žít kulturně. Proto si přeji, aby jedno procento ze státního rozpočtu bylo investováno do kultury.
Chci, aby se v mém městě pravidelně a naprosto běžně děly výstavy, festivaly, čtení atp., aby sem jezdili i jiní turisté než ti, kteří jezdí za levným pivem. A aby se sem měli proč vracet, i když už všechny památky viděli. (Takhle to funguje v německém Kasselu, kam jezdí lidi z celé Evropy za výtvarným uměním). Chci, aby moje děti neproseděly mládí na zastávce na návsi nebo v hospodě, aby místo toho mohly jít třeba do kina nebo divadla. To se týká i lidí na periferiích měst, kde večer není kam jít. Chci, aby v našem okresním městě nehráli v divadle jenom šunty přivezené z Prahy (ty si na sebe vydělají). Chci, aby tam byl stálý soubor, mohl riskovat a uvádět i něco jiného. Doufám, že se stane módou trávit sobotu s rodinou v galerii nebo v knihovně, kde je kromě poučení i chytrá zábava (jako třeba v Tate Modern Gallery). Chci, aby děti věděly, noviny nejsou jediné tiskoviny, a mohly číst i složitější kulturně publicistické texty, kde nemají předžvýkaný názor. Aby se díky umění pořád přesvědčovaly, že lze vidět (a třeba i řešit) věci úplně jinak, než jsou zvyklé, a že je normální se veřejně vyjadřovat k politice, ne jen volit a pak nadávat. Chci, aby politici a manažeři věděli, že investice třeba do operní budovy, festivalu nebo do nové Národní knihovny znamená spoustu dobrých pracovních míst, podporu dalších odvětví (doprava, ubytování a stravování, nahrávací technika atp.). Chci, aby kulturních akce, jejich přípravy a debaty o nich spojovaly lidi různých generací, utvářely místní komunity ? ať nesedí každý zvlášť doma u televize. Chci, aby sem jezdilo hodně zahraničních umělců a aby kulturní nabídka byla co nejpestřejší ? jelikož se stále bojíme ?cizího?, máme strach z menšich, což vede k agresivitě. Chci, aby vycházely překlady i z menších jazyků, a to koncepčně. Radši bych, aby mé děti četly třeba Philippa Rotha v dobrém překladu, v pěkné knize, redakčně zpracované, vydané v edici, jíž věřím. Jistě můžete sám pokračovat. Tohle všechno mi připadá výhodné uvážlivě, soustavně a průhledně podporovat ? a kontrolovat. Výsledky nepřijdou hned, ale přijdou, jak je vidět na mnoha západních zemích. (A propos, všechny strany, včetně liberálních, mají 1 procento na kulturu ve svých volebních programech, vláda v programovém prohlášení. Existuje a platí státní Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007?2013, kde je tohle všechno rozepsáno a statisticky podloženo. Ministr a celá vláda ji ovšem nedodržují.)
Ještě stručně k vašim bodům. 1. Ano, peníze múzu prvotně nepřivedou. Peníze mohou přivést některé lidi múzou políbené do našeho prostředí a umožnit nám lépe využít jejich nadání. Zatím se v naprosté většině historických případů vyplatilo. 2. Podle mě je nutné podporovat hlavně možnosti a celkové kulturní prostředí. Pro co nejlepší rozhodování potřebujete zadání (mohou znít třeba: v příštích pěti letech chce ČR v kultuře podporovat hlavně začínající umělce; kulturní instituce, které spoluprací s školami; akce, jež do městečka přitáhnout víc cizinců; aktivity dbající na vysokou úroveň češtiny; kulturu začleňující sociálně znevýhodněné lidi do společnosti atd. ? to záleží na prioritách státu), kritéria a jasná pravidla. Rozhodovat by měli často obměňovaní nezávislí odborníci (to je u nás těžké, ale musí se hledat), ne úředníci (ti nastavují systém). Odborníkům se mohou rozhodnout riskovat (což mně připadá nejlepší) ? dát šanci někomu nezavedenému, nebo se mohou řídit cenami, úrovní spolupracovníků, ohlasy, vyvolanými polemikami atd. Ad 3. Dlouhodobé a kvalitní projekty ve všech oborech potřebují investice. Jsem pro rozmanitost, ne všechno lze natočit na home video, ne všechno lze zahrát s náhodným souborem herců či tanečníků, co mají zrovna čas po práci, ne každé opeře sluší sousedův sklep, ne každý rodič chce dát číst dítěti třeba Kunderu v amatérském překladu z internetu, ne každý se chce prodírat lesem bloggerů a PR článků, než se dozví názor na výstavu v Berlíně. 4. Ano. Česká společnost se příliš nezajímá, ale není o nic blbější než společnost třeba švédská nebo francouzská. Kulturu prostě není vidět, protože čím dál víc zanikají možnosti. (Sebe)výchova je celoživotní proces.
Děte do hajzlu vy paumělci a děte makat - třeba péct chlebe. Nebo děte na pracák a berte podporu jako já. Nebo si umrdejte dětičky jako kikáni. Dětské přídavky, za to se dá platit i nájem aťasu.
Stejně tak, jak se Vaše slova nedostanou mezi širší veřejnost, tak pravděpodobně Vy neslyšíte slova veřejnosti, která si nepřeje grantovou politiku v umění. Vivat svobodnému umění bez cenzury a dotací - vždyť jen takové umění bude čisté a smysluplné.
Vážení přátelé,
vzhledem k tomu, že mám úplně opačný názor než všichni diskutující, tak se chci zeptat, proč se vůbec musí kultura finančně podporovat? Zde je několik mých poznámek a důvodů, proč je to podle mne zbytečné dělat:
1) UMĚLEC: Kreativitu nezabije množství peněz. Člověk je buď kreativní nebo ne. Je dobré mu dát vzdělání (obor školství) a pak ať se ukáže. Samotné tvoření není práce, ale je to niterná potřeba člověka se nějak umělecky vyjádřit a tak peníze nepomůžou tomu, jestli můza přijde nebo nepřijde.
2) KONZUMENT: Znám definici kýče, ale to neznamená, že dokážu naprosto přesně určit, kde je to pravé velké umění a kde už ne. Prostě se mi něco líbí a něco nelíbí. Jestli si někdo dělá nárok na to, že dokáže určit, co je umění a co už není, tedy ve vašem na co ještě dát peníze a na co ne, navíc pokud jde o státního zaměstnance, tak klobouk dolů. Řekl bych, že umění má člověku něco dát. Ten se chce někdy pobavit, někdy chce být pohnutý a někdy se chce prostě odreagovat. A pokud mu to dílo něco z toho dá, tak je to správně - a já za to rád zaplatím, protože to jako konzument potřebuju.
3) REALIZACE: Jsme v 21. století a masivním nástupu nových technologií. Spisovatel už nemusí žebrat, aby mu vydali knížku v nějakém kamenném nakladatelství. Může si ji vytisknout sám vcelku za pakatel nebo ji dát na internet a pokud je dobrá, tak se prosadí. Navíc umění je univerzální, takže může po celém světě najít lidi podobného zaměření a s nimi své dílo sdílet. Přemýšlel jsem nad oborem, kde se umělci nenabízí taková možnost realizace a našel jsem jenom dvě a to ještě s otazníkem - architektura a průmyslový design. Podle mě je zbytek umělecké činnosti absolutně nezávislý na penězích a jde pouze o potřebu a vůli umělce někoho se svojí tvorbou oslovit (v případně recenzenta jí doporučit co nejvíce čtenářům).
4) Z mého pohledu problém není ani tak v tom, jestli umělec dostane peníze nebo ne, ale že žijeme ve společnosti, která se o kulturu a umění nezajímá. Takže celá ta petice by měla být o tom, proč školství nedokáže lidi naučit zajímat se o umění.
Budu jenom rád, když mi někdo dokáže říct, že jako liberálně přemýšlející jedinec nemám pravdu.
Btw: že jí mám dokazují slova Václava Havla:
(http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/havel-zaskocil-konferenci-o-kulture-o-penize-tolik-nejde_111873.html)
Dobrý den,
rozhodně děkuji, za takovou iniciativu, jsem stále student a informace o takových věcech se ke mne dostávají díky mým skvělým vyučujícím… škoda jen, že se opravdu velmi těžko a s málo vykřičníky dostanou tyto informace opravdu ke všem, nebo alespoň k většině veřejnosti. Kdo se v kulturní oblasti pohybuje, zná problém, kdo ne, neví, že problém existuje, s tím se ale musí ven! Snad mne neopustí mé ideály a nebudu jen souhlasit s takovými akcemi, ale budu v budoucnu kreativně a konstruktivně pro věc “něco dělat”… díky za motivaci
@Petr
Vážený Petře, Váš příspěvek jsem četla, opravdu nebyl smazán. Chci Vám jen říct, že umění, české umění a kultura, je jedna z mála věcí se kterou se může náš národ prezentovat ve světě. Je to jedno z našich největších bohatství a věřte, že máme opravdu velmi schopné, tvořivé a odbornou veřejností ceněné (nikoli samozvané) umělce v různých uměleckých oborech. Nejde o masovou zábavní kulturu, jde o umění, které přináší HODNOTU ! Proto je potřebné a nutné ze strany státu (a má to být jeho zájmemem a jednou z priorit) toto jedinečné a cenné lidské vyjádření PODPOROVAT!
Pro náhodné návštěvníky: Hádejte, proč jsou tu jen souhlasné příspěvky… Protože ty nesouhlasné se mažou. Sám jsem tu jeden před pár dny zanechal. Správci: Chápu, že se moje argumentace žebravým umělcům nelíbila. Nezapomeňte proto včas smazat i tento komentář.
Dovolujeme si zde umístit naše vyjádření k současné situaci.
Vytáčíme, voláme
My, 420PEOPLE, považujeme za nutné a samozřejmé vyjádřit se k situaci, kdy na svůj post rezignovali členové odborné grantové komise Ministerstva kultury pro profesionální tanec, pohybové a nonverbální divadlo. Důvodem této rezignace je snížení celkové částky určené Ministerstvem kultury ČR na projekty v jejich, a tím také v našem oboru o 35 %.
V roce, kdy se na oficiálním zahájení předsednictví České republiky v Radě Evropské unie pořádá v Bruselu Český ples, zůstává nad tímto rozhodnutím rozum stát. Co dalšího zůstává, bohužel už na delší dobu, je jen jakési (smutné) povzdechnutí s otazníky v očích. A zvýšená frekvence tepu.
Protože věříme, že se na toto téma objeví dostatečné množství komentářů daleko obsáhlejších, dovolíme si vám přiblížit jen pocity osobní, jakýsi náš úhel pohledu. Pocity začínajícího souboru, pocity a myšlenky lidí, kteří se po dlouhodobém pobytu v zahraničí rozhodli pro návrat ?domů? s předsevzetím podělit se o nabyté zkušenosti s českým divákem. S přáním předávat tyto zkušenosti dalším mladým tanečníkům a možná tak napomoci jejich vývinu, případně jejich ?rozletu? po světě, kde mohou i nadále prezentovat nejen samotnou českou kulturu, ale i svoji rodnou zemi. A doufat, nic jiného se totiž dělat nedá, že se někteří z nich zase jednoho dne vrátí a budou mít stejnou snahu, přání a potřebu předávat dál to, co se naučili.
Pro nás nejdůležitější a nejzajímavější by ale bylo právě dokázat zde udržet ty nejtalentovanější jedince. Být schopni nabídnout jim zajímavou práci nejen s námi, ale i s nejlepšími lidmi z oboru z celého světa, se kterými jsme měli možnost spolupracovat a v jejichž práci věříme. A posléze s těmito tanečníky prezentovat Českou republiku s českým souborem v zahraničí. To bylo a stále ještě je naše přání, jakkoli naivní se může zdát.
Jistě, svět se ani nezboří ani nezastaví, pokud se 420PEOPLE v České republice na základě podobných kroků ministerstva neudrží. Budeme naštěstí nadále schopni, bohužel ale již pod jiným jménem a z jiného působiště, prezentovat sami sebe jako ty, co se narodili v Česku. Tak jak to již ostatně děláme hezkou řádku let. Bude nám to líto. Ale ne kvůli sobě. Bude nám to líto kvůli té další, nové generaci mladých tanečníků, kteří si budou muset pěkných pár let znovu počkat. K tomu totiž, díky rozhodnutí Ministerstva kultury ČR, dříve či později dojde.
420PEOPLE - Václav Kuneš, Nataša Novotná, Ondřej Kotrč
Podporuji iniciativu !!!! Bohužel se dokonce i mezi svými známými, kteří mají zprávy pouze kusé a jsou mediálně masírováni jaksi “jinak”, setkávám s tak zarytým, až nenávistným odporem k těmto aktivitám, že je mi z toho vážně smutno a občas propadám beznaději… Proto DÍKY za to, že tato Iniciativa existuje a snad otevírá lidem oči a mysl :o) RESPECT !
Ze současných debat o razantním snížení kulturních grantů se bohužel vytratil fakt, že tatáž vláda vynaložila velkou energii na prosazení sporných církevních restitucí. Ty měly v budoucích šedesáti letech i s úroky stát 274 miliard korun.
Ponechme zde stranou různé historické, politické a ideologické náhledy na samotnou problematiku církevních restitucí. Pro komplexní hodnocení kulturní politiky současné vlády je důležitá skutečnost, že se koalice snažila prosadit vydání astronomické částky, aniž by detailně zdůvodnila její výpočet. Poměřujme proto prosím současná tvrzení ministerstva kultury o nutnosti úspor a ohledů na finanční krizi se snadností návrhu na výdaj zmíněných 274 miliard.
Je doloženo, že část poslanců strany současného ministra kultury ? KDU-ČSL ? při poslední prezidentské volbě směnila své hlasy pro Václava Klause za podporu pochybného plánu církevních restitucí. A ministr kultury Václav Jehlička ve své funkci prokazatelně působí jako muž jediné agendy ? právě oněch církevních restitucí. Také tato fakta jsou důležitá pro poznání toho, jak se v České republice přistupuje ke správě věcí veřejných a péči o kulturu.
Vliv aktivit, jako je Iniciativa za Česko kulturní, nejspíše bude přímo úměrný tomu, nakolik představitelé kulturních institucí a angažovaní občané své téma uchopí a vysvětlí v širších společenských souvislostech.
Zde je několik volně dostupných informačních zdrojů k problematice církevních restitucí ? možnost hlubšího náhledu, než který poskytuje většina médií hlavního proudu:
Však já jsem pro umění v hajzlu byl, a i chleba jsem pekl na nočních, Labakane; jenže to není moje profese.Jsem literát a pečení chleba se ode mě neočekává, stejně jako se od pekařů nečekají umělecká literární díla.
Vážení diskutující,
právě jsem na ministerském portálu objevil výsledky vyhlášení grantů za rok 2009. Pro tento rok je tedy nebezpečí zažehnáno.
Děkuji za Psí víno i za jeho čtenáře všem zainteresovaným osobám, které se zasadily o přidělení financí.
Petr Štengl
Add. Horák
1) UMĚLEC: Představy umělce ve smyslu ?Tvořitele? mají svůj původ někde kolem půlky 19. století. Z příslušného pojmového těsta, viz přísady: ?Samotné tvoření není práce? ?Niterná potřeba člověka se nějak umělecky vyjádřit? ?Peníze nepomůžou tomu, jestli múza přijde nebo nepřijde? upečeš akorát tak dort k narozkám. Po rozkrojení dortíku navíc vyskakuje gnóm a mává třemi praporky: ?Umělec pracuje jako každý jiný? ?Niternou potřebu tvořit mají neurotici, občas i pacienti v psychiatrických léčebnách? ?Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný?.
2) KONZUMENT: Kýč? Kýč je pouze nedostatečně ošetřená estetika. ?Přesně určovat, kde je to pravé velké umění a kde už ne? má za lubem jen prosťáček. Momentálně stávající propad kšeftů s kumštem totiž není důsledkem dopadu planetky na Charkov, nýbrž konsekvencí finanční krize. Pokud pořád ještě nedochází: cenu kumštu neurčuje kvantita génia s vůli v kavárně, nýbrž poptávka, třeba i toho nejblbějšího konzumenta. Proto: stejně jak klesly ceny za nemovitosti financované shnilými půjčkami, zrovinka tak šly dolů ceny za výsledky předchozí poptávkou nafouknutého ?tvoření?. Bohužel nelze v prostředí ČR empiricky ověřit, neb zde trh s ?uměním? neexistuje. Bokem: a pávě jeden z důvodů proč že neexistuje trh s uměním v ČR je ona výroba dortů k narozeninám z těsta, které zde míchá pan Horák.
Další malá od Bobeše Horáka: ?Jestli si někdo dělá nárok na to, že dokáže určit, co je umění a co už není, tedy ve vašem na co ještě dát peníze a na co ne, navíc pokud jde o státního zaměstnance ? ? atd. Hele! Stát buďto sám sebe prezentuje přes dotace na kulturu coby kulturní stát, anebo je státu kultura u prdele. V první verzi pak ovšem není věcí státu řešit: co umění je a co umění není. To je věcí trhu a ne vzdělání. Umění potom ale nemá ?člověku co dávat?, protože ?člověk je povinen se o sebe postarat sám?. Platí i pro konzumenta.
3) REALIZACE: Nic se neprosadí samo, viz Štenglův příspěvek. Sami do huby létají pouze pečení holubi. Nekomentovatelné: ?zbytek umělecké činnosti absolutně nezávislý na penězích a jde pouze o potřebu a vůli umělce někoho se svojí tvorbou oslovit? Viz Horákovu výroby dort k narozeninám a ještě: libí se mi přísada ?vůle umělce oslovit?, a představuji si umělce v kavárně sedět u stolečku se soustředěnými vráskami na čele: Umělec právě svou oslovuje vůli recenzenta!
4) Tak jak se ?společnost o kulturu a umění nezajímá?, tak stejným způsobem si kdysi ?společnost nenechala rozvracet republiku?. Nádherné na slohu od pečení dortu k narozeninám pana Horáka je ona vazba na vyfoukávaná mýdlové bublinky. Ale i to patří k narozeninám.
@Petr Štengl
Jen mimochodem: Václav Havel iniciativu podporuje. Aspoń kousek z toho, co na Fóru skutečně říkal, se dá najít například tady: http://www.youtube.com/watch?v=AAcxfT6A2G8
Také si nemyslím, že názor jednoho člověka (byť bych si ho sebevíc vážil) poskytuje nezvratný důkaz pravdy.
Názor si nakonec musí udělat každý sám.
Ale doufám, že spíše než o koncizní názor na vnímání pravdy jde v tomto bodě u pana Horáka jen o trochu nešťastnou zbrklejší formulaci.
V.B.
Vážení diskutující,
nejprve k postavě Labakanovi: do hajzlu jdi ty, Labakane. Jsem paumělec a makám až se ze mě kouří. Takže vydělávám i na tebe a tu tvoji podporu, díky níž parazituješ na mojí dřině.
K panu Rylkovi: nevím sice, jak víte, že celá veřejnost, nebo jen její část, v tom případě pak jaká část, jak početná, si nepřeje provozování grantové činnosti. Ale budiž. Já si už dlouhá léta nepřeju, abych z mých krvavě vydřených peněz musel platit církve a politické strany. Brojíte proti jednomu ubohému procentíčku na kulturu, ale víte, kolik toho sežerou právě ty gaunerské politické strany a církve? Vivat svobodnému umění bez cenzury - snažím se provozovat literární časopis, z části, a to zdůrazňuji, z části dotovaný Ministerstvem kultury. Nikdy ani v náznaku nedošlo ze strany poskytovatele grantu k jakémukoli pokusu o cenzuru, a nevím ani o žádném jiném literárním časopisu, kde by tomu tak bylo. Pozor, nehovořím o vnitřní redakční cenzuře. V tomto ohledu se domnívám, že svoboda ze strany státu není nijak omezována. Dotace na čistotu a svobodu umění nemají žádný vliv. Jediný vliv na tyto věci má odvaha a osobní postoj jednotlivce, který má ve svém svěření a péči třeba právě vydávání literárního časopisu.
K panu Horákovi: UMĚLEC-umělecké vzdělání ještě nikdy z nikoho samo o sobě umělce neudělalo. Peníze samozřejmě múze k nikomu nepřivedou, ale zkuste třeba namalovat obraz dvakrát dva metry, nebo napsat román, a pak si můžeme popovídat o tom, jestli je umění práce nebo ne. Jiná věc pak samozřejmě je, co samotnému tvůrci taková práce přináší.
KONZUMENT- s naprosto nejrozšířenějším názorem, vyjádřeným pouhým konstatováním líbí/nelíbí, přichází problém ve chvíli, kdy si chcete zdůvodnit a vědět proč se Vám dané dílo líbí, či naopak. Pak dojde na lámání chleba. Možná Vás pouhé konstatování líbí/nelíbí plně uspokojuje, a proti tomu nelze nic namítnout, jenže existují i tací, kteří se ptají a chtějí vědět proč. Obávám se, že pokud někdo od umění očekává jen zábavu a odreagování, nedostane se dál, než k televizním estrádám. Dílo by mělo poskytovat mnohem víc než zábavu, pohnutí či relax, možná proto konzumentům stačí právě ty televizní šarády. Za něž si samozřejmě velmi rádi zaplatí.
REALIZACE: Spisovatel si zcela jistě své dílo může nechat vytisknout, ať už v tiskárně, nebo digitálním tiskem. V obou případech však zaplatí při nákladu řekněme 300 kusů, formátu A5 a rozsahu kolem 50 stran, částku cirka mezi 13 - 15 tisíci Kč. Do toho nepočítám korektury, případně práci grafika. Mně to jako malá částka nepřipadá. Pak si spisovatel celý náklad odveze domů a může distribuovat. Nevím, jestli jste někdy zkusil přijít se svoji knihou do knihkupectví a tam ji nabídnout do prodeje. Velmi zajímavá a poučná zkušenost. Potom se nabízí autorské čtení a volný prodej. Pokud jste začátečník a nikdo Vás nezná, pakliže o Vaší knize nikdo nic neví, protože jste ji nenabídl k recenzím, možná prodáte i deset kousků těm maximálně deseti lidem, kteří na Vaše čtení přijdou. A přitom se může jednat o vskutku velkolepé a hodnotné dílo. A pak ještě zbývá zlatý spásný internet. Maličkým nedostatkem se v tomto případě jeví fakt, že vyjma vašeho díla je na internetu k mání asi tak milión dalších děl ostatních autorů. A určitě a rádi budou spolu s Vámi Vaše dílo sdílet německy, anglicky, čínsky atd. hovořící čtenáři po celém světě. Sám však nejsem zastánce toho aby na vydávání knih (nikoli litrárních časopisů) přispíval stát. Takže ono to umění, pokud ho nemají někde v šuplíku nebo na půdě sežrat myši, přece jen nějakou tu kačku spolkne, a není postaveno jen na vlastní vůli či potřebě samotného umělce.
Bod 4) Opět, jak velká část společnosti se o kulturu zajímá a jak velká část nikoli? A pokud ano, tak o jakou kulturu se zajímá? Chybí definice a statistika. Zevšeobecňování nemá smysl. A proč, když školství selhává, nedokáží vzbudit zájem o umění ve svých ratolestech rodiče?
Ale když to řiká Havel a Vy spolu s ním, tak to asi bude ta skutečně opravdová pravda, to co zde říkáte, však taky ona jednou ta pravda zvítězí, že?
Petr Štengl
@David Horák
Vážený pane Horáku,
ztotožňuji se s odpovědí Libuše Bělunkové.
Jen mimochodem: Vámi proklamovanou “pravdu” zpochybňuje mimo jiné i názor Václava Havla, který iniciativu Za Česko kulturní podporuje(http://www.zaceskokulturni.cz/podporili-nas/). K jistě podstatné globální rovině problému mohu doporučit také závěry konference Fórum pro kreativní Evropu.(http://www.proculture.cz/cultureinfo/evropska-unie/zaver-konference-forum-pro-kreativni-evropu-2009-2121.html).
Zdraví Vás
Vojtěch Bárta
@David Horák
Dobrý den!
Děkuju za jasně formulovaný názor. S téměř každou vší větou jednotlivě souhlasím, zvlášť s bodem 4 (ovšem neházela bych to jenom na školství). Kultura se pochopitelně podporovat nemusí. To je na rozhodnutí každé společnosti (společenství, státu, obce). Já doufám, že ji podporovat budeme. Chci žít ve státě, kde já a moje děti máme a budeme mít spoustu možností žít kulturně. Proto si přeji, aby jedno procento ze státního rozpočtu bylo investováno do kultury.
Chci, aby se v mém městě pravidelně a naprosto běžně děly výstavy, festivaly, čtení atp., aby sem jezdili i jiní turisté než ti, kteří jezdí za levným pivem. A aby se sem měli proč vracet, i když už všechny památky viděli. (Takhle to funguje v německém Kasselu, kam jezdí lidi z celé Evropy za výtvarným uměním). Chci, aby moje děti neproseděly mládí na zastávce na návsi nebo v hospodě, aby místo toho mohly jít třeba do kina nebo divadla. To se týká i lidí na periferiích měst, kde večer není kam jít. Chci, aby v našem okresním městě nehráli v divadle jenom šunty přivezené z Prahy (ty si na sebe vydělají). Chci, aby tam byl stálý soubor, mohl riskovat a uvádět i něco jiného. Doufám, že se stane módou trávit sobotu s rodinou v galerii nebo v knihovně, kde je kromě poučení i chytrá zábava (jako třeba v Tate Modern Gallery). Chci, aby děti věděly, noviny nejsou jediné tiskoviny, a mohly číst i složitější kulturně publicistické texty, kde nemají předžvýkaný názor. Aby se díky umění pořád přesvědčovaly, že lze vidět (a třeba i řešit) věci úplně jinak, než jsou zvyklé, a že je normální se veřejně vyjadřovat k politice, ne jen volit a pak nadávat. Chci, aby politici a manažeři věděli, že investice třeba do operní budovy, festivalu nebo do nové Národní knihovny znamená spoustu dobrých pracovních míst, podporu dalších odvětví (doprava, ubytování a stravování, nahrávací technika atp.). Chci, aby kulturních akce, jejich přípravy a debaty o nich spojovaly lidi různých generací, utvářely místní komunity ? ať nesedí každý zvlášť doma u televize. Chci, aby sem jezdilo hodně zahraničních umělců a aby kulturní nabídka byla co nejpestřejší ? jelikož se stále bojíme ?cizího?, máme strach z menšich, což vede k agresivitě. Chci, aby vycházely překlady i z menších jazyků, a to koncepčně. Radši bych, aby mé děti četly třeba Philippa Rotha v dobrém překladu, v pěkné knize, redakčně zpracované, vydané v edici, jíž věřím. Jistě můžete sám pokračovat. Tohle všechno mi připadá výhodné uvážlivě, soustavně a průhledně podporovat ? a kontrolovat. Výsledky nepřijdou hned, ale přijdou, jak je vidět na mnoha západních zemích. (A propos, všechny strany, včetně liberálních, mají 1 procento na kulturu ve svých volebních programech, vláda v programovém prohlášení. Existuje a platí státní Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007?2013, kde je tohle všechno rozepsáno a statisticky podloženo. Ministr a celá vláda ji ovšem nedodržují.)
Ještě stručně k vašim bodům. 1. Ano, peníze múzu prvotně nepřivedou. Peníze mohou přivést některé lidi múzou políbené do našeho prostředí a umožnit nám lépe využít jejich nadání. Zatím se v naprosté většině historických případů vyplatilo. 2. Podle mě je nutné podporovat hlavně možnosti a celkové kulturní prostředí. Pro co nejlepší rozhodování potřebujete zadání (mohou znít třeba: v příštích pěti letech chce ČR v kultuře podporovat hlavně začínající umělce; kulturní instituce, které spoluprací s školami; akce, jež do městečka přitáhnout víc cizinců; aktivity dbající na vysokou úroveň češtiny; kulturu začleňující sociálně znevýhodněné lidi do společnosti atd. ? to záleží na prioritách státu), kritéria a jasná pravidla. Rozhodovat by měli často obměňovaní nezávislí odborníci (to je u nás těžké, ale musí se hledat), ne úředníci (ti nastavují systém). Odborníkům se mohou rozhodnout riskovat (což mně připadá nejlepší) ? dát šanci někomu nezavedenému, nebo se mohou řídit cenami, úrovní spolupracovníků, ohlasy, vyvolanými polemikami atd. Ad 3. Dlouhodobé a kvalitní projekty ve všech oborech potřebují investice. Jsem pro rozmanitost, ne všechno lze natočit na home video, ne všechno lze zahrát s náhodným souborem herců či tanečníků, co mají zrovna čas po práci, ne každé opeře sluší sousedův sklep, ne každý rodič chce dát číst dítěti třeba Kunderu v amatérském překladu z internetu, ne každý se chce prodírat lesem bloggerů a PR článků, než se dozví názor na výstavu v Berlíně. 4. Ano. Česká společnost se příliš nezajímá, ale není o nic blbější než společnost třeba švédská nebo francouzská. Kulturu prostě není vidět, protože čím dál víc zanikají možnosti. (Sebe)výchova je celoživotní proces.
Zdraví
Libuše Bělunková
Děte do hajzlu vy paumělci a děte makat - třeba péct chlebe. Nebo děte na pracák a berte podporu jako já. Nebo si umrdejte dětičky jako kikáni. Dětské přídavky, za to se dá platit i nájem aťasu.
Stejně tak, jak se Vaše slova nedostanou mezi širší veřejnost, tak pravděpodobně Vy neslyšíte slova veřejnosti, která si nepřeje grantovou politiku v umění. Vivat svobodnému umění bez cenzury a dotací - vždyť jen takové umění bude čisté a smysluplné.
Slováci mají daňové asignace (www.rozhodni.sk), což je alespoň nějaké řešení. Fórum dárců v roce 2003 hodně pracovalo na prosazení, ale bez odezvy.
Vážení přátelé,
vzhledem k tomu, že mám úplně opačný názor než všichni diskutující, tak se chci zeptat, proč se vůbec musí kultura finančně podporovat? Zde je několik mých poznámek a důvodů, proč je to podle mne zbytečné dělat:
1) UMĚLEC: Kreativitu nezabije množství peněz. Člověk je buď kreativní nebo ne. Je dobré mu dát vzdělání (obor školství) a pak ať se ukáže. Samotné tvoření není práce, ale je to niterná potřeba člověka se nějak umělecky vyjádřit a tak peníze nepomůžou tomu, jestli můza přijde nebo nepřijde.
2) KONZUMENT: Znám definici kýče, ale to neznamená, že dokážu naprosto přesně určit, kde je to pravé velké umění a kde už ne. Prostě se mi něco líbí a něco nelíbí. Jestli si někdo dělá nárok na to, že dokáže určit, co je umění a co už není, tedy ve vašem na co ještě dát peníze a na co ne, navíc pokud jde o státního zaměstnance, tak klobouk dolů. Řekl bych, že umění má člověku něco dát. Ten se chce někdy pobavit, někdy chce být pohnutý a někdy se chce prostě odreagovat. A pokud mu to dílo něco z toho dá, tak je to správně - a já za to rád zaplatím, protože to jako konzument potřebuju.
3) REALIZACE: Jsme v 21. století a masivním nástupu nových technologií. Spisovatel už nemusí žebrat, aby mu vydali knížku v nějakém kamenném nakladatelství. Může si ji vytisknout sám vcelku za pakatel nebo ji dát na internet a pokud je dobrá, tak se prosadí. Navíc umění je univerzální, takže může po celém světě najít lidi podobného zaměření a s nimi své dílo sdílet. Přemýšlel jsem nad oborem, kde se umělci nenabízí taková možnost realizace a našel jsem jenom dvě a to ještě s otazníkem - architektura a průmyslový design. Podle mě je zbytek umělecké činnosti absolutně nezávislý na penězích a jde pouze o potřebu a vůli umělce někoho se svojí tvorbou oslovit (v případně recenzenta jí doporučit co nejvíce čtenářům).
4) Z mého pohledu problém není ani tak v tom, jestli umělec dostane peníze nebo ne, ale že žijeme ve společnosti, která se o kulturu a umění nezajímá. Takže celá ta petice by měla být o tom, proč školství nedokáže lidi naučit zajímat se o umění.
Budu jenom rád, když mi někdo dokáže říct, že jako liberálně přemýšlející jedinec nemám pravdu.
Btw: že jí mám dokazují slova Václava Havla:
(http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/havel-zaskocil-konferenci-o-kulture-o-penize-tolik-nejde_111873.html)
Dobrý den,
rozhodně děkuji, za takovou iniciativu, jsem stále student a informace o takových věcech se ke mne dostávají díky mým skvělým vyučujícím… škoda jen, že se opravdu velmi těžko a s málo vykřičníky dostanou tyto informace opravdu ke všem, nebo alespoň k většině veřejnosti. Kdo se v kulturní oblasti pohybuje, zná problém, kdo ne, neví, že problém existuje, s tím se ale musí ven! Snad mne neopustí mé ideály a nebudu jen souhlasit s takovými akcemi, ale budu v budoucnu kreativně a konstruktivně pro věc “něco dělat”… díky za motivaci
@Petr
Vážený Petře, Váš příspěvek jsem četla, opravdu nebyl smazán. Chci Vám jen říct, že umění, české umění a kultura, je jedna z mála věcí se kterou se může náš národ prezentovat ve světě. Je to jedno z našich největších bohatství a věřte, že máme opravdu velmi schopné, tvořivé a odbornou veřejností ceněné (nikoli samozvané) umělce v různých uměleckých oborech. Nejde o masovou zábavní kulturu, jde o umění, které přináší HODNOTU ! Proto je potřebné a nutné ze strany státu (a má to být jeho zájmemem a jednou z priorit) toto jedinečné a cenné lidské vyjádření PODPOROVAT!
Pane Petře, abyste náhodou nezabloudil, Váš komentář jste umístil pod konkrétní blogový příspěvek a ne sem do diskuse a nikdo ho pochopitelně nemazal:
http://www.zaceskokulturni.cz/2009/03/pozvanka-na-demonstraci-25-3/#comments
Pro náhodné návštěvníky: Hádejte, proč jsou tu jen souhlasné příspěvky… Protože ty nesouhlasné se mažou. Sám jsem tu jeden před pár dny zanechal. Správci: Chápu, že se moje argumentace žebravým umělcům nelíbila. Nezapomeňte proto včas smazat i tento komentář.
Dovolujeme si zde umístit naše vyjádření k současné situaci.
Vytáčíme, voláme
My, 420PEOPLE, považujeme za nutné a samozřejmé vyjádřit se k situaci, kdy na svůj post rezignovali členové odborné grantové komise Ministerstva kultury pro profesionální tanec, pohybové a nonverbální divadlo. Důvodem této rezignace je snížení celkové částky určené Ministerstvem kultury ČR na projekty v jejich, a tím také v našem oboru o 35 %.
V roce, kdy se na oficiálním zahájení předsednictví České republiky v Radě Evropské unie pořádá v Bruselu Český ples, zůstává nad tímto rozhodnutím rozum stát. Co dalšího zůstává, bohužel už na delší dobu, je jen jakési (smutné) povzdechnutí s otazníky v očích. A zvýšená frekvence tepu.
Protože věříme, že se na toto téma objeví dostatečné množství komentářů daleko obsáhlejších, dovolíme si vám přiblížit jen pocity osobní, jakýsi náš úhel pohledu. Pocity začínajícího souboru, pocity a myšlenky lidí, kteří se po dlouhodobém pobytu v zahraničí rozhodli pro návrat ?domů? s předsevzetím podělit se o nabyté zkušenosti s českým divákem. S přáním předávat tyto zkušenosti dalším mladým tanečníkům a možná tak napomoci jejich vývinu, případně jejich ?rozletu? po světě, kde mohou i nadále prezentovat nejen samotnou českou kulturu, ale i svoji rodnou zemi. A doufat, nic jiného se totiž dělat nedá, že se někteří z nich zase jednoho dne vrátí a budou mít stejnou snahu, přání a potřebu předávat dál to, co se naučili.
Pro nás nejdůležitější a nejzajímavější by ale bylo právě dokázat zde udržet ty nejtalentovanější jedince. Být schopni nabídnout jim zajímavou práci nejen s námi, ale i s nejlepšími lidmi z oboru z celého světa, se kterými jsme měli možnost spolupracovat a v jejichž práci věříme. A posléze s těmito tanečníky prezentovat Českou republiku s českým souborem v zahraničí. To bylo a stále ještě je naše přání, jakkoli naivní se může zdát.
Jistě, svět se ani nezboří ani nezastaví, pokud se 420PEOPLE v České republice na základě podobných kroků ministerstva neudrží. Budeme naštěstí nadále schopni, bohužel ale již pod jiným jménem a z jiného působiště, prezentovat sami sebe jako ty, co se narodili v Česku. Tak jak to již ostatně děláme hezkou řádku let. Bude nám to líto. Ale ne kvůli sobě. Bude nám to líto kvůli té další, nové generaci mladých tanečníků, kteří si budou muset pěkných pár let znovu počkat. K tomu totiž, díky rozhodnutí Ministerstva kultury ČR, dříve či později dojde.
420PEOPLE - Václav Kuneš, Nataša Novotná, Ondřej Kotrč
Praha - Den Haag, 24.03.2009
http://www.420people.org
@Eva Krajdlová
a samozřejmě se PODEPISUJI pod otevřený dopis Fóru.
Mgr. Eva Krajdlová, Plzeň
Podporuji iniciativu !!!! Bohužel se dokonce i mezi svými známými, kteří mají zprávy pouze kusé a jsou mediálně masírováni jaksi “jinak”, setkávám s tak zarytým, až nenávistným odporem k těmto aktivitám, že je mi z toho vážně smutno a občas propadám beznaději… Proto DÍKY za to, že tato Iniciativa existuje a snad otevírá lidem oči a mysl :o) RESPECT !
Kdo by nesouhlasil? Nedáme se!
no baže.
gabriel pleska, básník
Podpořuji tuto iniciativu!
Róbert Gál, spisovatel
Ze současných debat o razantním snížení kulturních grantů se bohužel vytratil fakt, že tatáž vláda vynaložila velkou energii na prosazení sporných církevních restitucí. Ty měly v budoucích šedesáti letech i s úroky stát 274 miliard korun.
Ponechme zde stranou různé historické, politické a ideologické náhledy na samotnou problematiku církevních restitucí. Pro komplexní hodnocení kulturní politiky současné vlády je důležitá skutečnost, že se koalice snažila prosadit vydání astronomické částky, aniž by detailně zdůvodnila její výpočet. Poměřujme proto prosím současná tvrzení ministerstva kultury o nutnosti úspor a ohledů na finanční krizi se snadností návrhu na výdaj zmíněných 274 miliard.
Je doloženo, že část poslanců strany současného ministra kultury ? KDU-ČSL ? při poslední prezidentské volbě směnila své hlasy pro Václava Klause za podporu pochybného plánu církevních restitucí. A ministr kultury Václav Jehlička ve své funkci prokazatelně působí jako muž jediné agendy ? právě oněch církevních restitucí. Také tato fakta jsou důležitá pro poznání toho, jak se v České republice přistupuje ke správě věcí veřejných a péči o kulturu.
Vliv aktivit, jako je Iniciativa za Česko kulturní, nejspíše bude přímo úměrný tomu, nakolik představitelé kulturních institucí a angažovaní občané své téma uchopí a vysvětlí v širších společenských souvislostech.
Zde je několik volně dostupných informačních zdrojů k problematice církevních restitucí ? možnost hlubšího náhledu, než který poskytuje většina médií hlavního proudu:
http://tinyurl.com/cj9bjo
http://www.blisty.cz/art/38544.html
http://www.blisty.cz/art/39285.html
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/dotovane-cirkve-dostanou-270-miliard-zbytek-nic_40591.html
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/cirkve-utrati-statisice-za-restitucni-kampan_47160.html
Připojuji se k iniciativě!
Karolína Párová, MESA o.s.
Diky za tuto iniciativu! Igor hlavinka,vytvarnik
Diky za tuto iniciativu!
Rozhodně pro iniciativu.
Martin Langer - básník
Rada bych se připojila k dopisu iniciativy, dekuji
Mirka Eliášová, choreografka
Souhlasím s Otevřeným dopisem účastníkům konference Fórum pro kreativní Evropu